Každej jedinej den
ráno mám dvojí
dvakrát se sprchuju, oblíkám (oblíkám).
Podruhý je to ve dne,
to když jsme svoji
poprvý běžím nocí parkem
a od bot mi lítá štěrk.
Blíží se ráno, vzbudíš se sama,
jdu domů
zdá se, že utíkám.
Ještě je tma,
netopýr kvílí v korunách stromů
hlasem, co neslyším jenom já.
A ostatní vědí to, co on jim zpívá už roky a měsíce,
uhaste kvalt nočního běžce, co prošlapal střevíce.
Po půlnoci vstávám poprvý
ve druhým bytě,
ani netuším, jak mi je.
Nejvíc, ze všeho spěchám,
běžím si pro druhý ráno, co bolí
a podrážky hoří, jak šlapu uprostřed noci
na zmije.
Blíží se ráno, vzbudíš se sama,
jdu domů,
zdá se, že utíkám.
Ještě je tma,
netopýr kvílí v korunách stromů
hlasem, co neslyším jenom já.
A ostatní vědí to, co on jim zpívá už roky a měsíce,
uhaste kvalt nočního běžce, co prošlapal střevíce.
Každej jedinej den (každej jedinej den)
každej jedinej den (každej jedinej den).
A ty tu čekáš, a ty tu nespíš
a ona taky je vzhůru nejspíš.
Já že se trápím, to nesouhlasí
ani jedna z vás asi.
Já pořád nevím, netuším
cítím, že vypustím duši.
Mám jen naspěch, když po půlnoci
běžím a nohy mi hoří (nohy mi hoří)
běžím a nohy mi hoří (nohy mi hoří)
běžím a nohy mi hoří (nohy mi hoří).